Bodensee Pokal 2016 - 11. místo
Je tu víkend, není do čeho píchnout a já mám čas ohlédnout se za naším výletem do Rakous. Nakonec naší kategorii reprezentovalo 15 hráčů. V Bregenzu nás přivítal vytrvalý déšť a ještě v pátek večer jsme se dozvěděli, že budeme hrát na umělce v systému 6+1 na polovinu hřiště. Na trenérské poradě jsme dlouho do noci vymýšleli taktiky a způsoby přesunů mezi jednotlivými hřišti, abychom ráno zjistili, že je opět vše jinak, že se mění časy a že hrajeme normálně na celé hřiště.
Díky budíčku v 6:00 jsme ale vše zvládli s grácií a i přes problémy s hledáním hřiště (které bylo umně ukryto za jakýmsi kostelem) jsme k našemu prvnímu utkání dorazili včas, na parkovišti se převlékli a těšili se na první zápas proti švácarskému soupeři FC Liestal. Na umělce se začaly tvořit kaluže, což se záhy ukázalo jako naše veliká výhoda - soupeř byl totiž vzrůstem malý, ale skvěle technicky vybavený, takže mu obtížný terén dělal při jeho hře velké problémy. Naši hráči výborně napadali a vytvářeli si šance, gól jsme ale vstřelit nedokázali, a tak pro nás byl výsledný stav 0:0 ztrátou. Po zápase jsme zcela promočení naštěstí našli zázemí v jedné z kabin v zhruba kilometr vzdáleném areálu, kde hrál své zápasy tým U17.
Ve druhém zápase nás čekal německý soupeř SV Waldperlach. Tento soupeř byl evidentně slabší, také se ale snažil hrát fotbalově, což nám na promočené umělce opět svědčilo. Několik dobrých šancí jsme neproměnili, až se dopředu vydal Áda a konečně zhruba v polovině 19 minutového zápasu skóroval. Tímto gólem se ale v naší hře něco změnilo, jako bychom se začali bát o výsledek, a slabý soupeř se nastěhoval na naši polovinu hřiště. I s dávkou štěstí jsme ale přežili a dotáhli zápas k vítězství 1:0.
Na třetí zápas konečně vysvitlo sluníčko a nám bylo jasné, že nám proti poslednímu soupeři prvního dne, německému FC 03 Radolfzell, stačí k postupu remíza. Jednalo se o souboj dvou čtyřbodových týmů a remíza by zajistila postup oběma. Žádné taktizování se ale nekonalo a vrhli jsme se do boje. Bohužel, navázali jsme na výkon ze závěru minulého zápasu a hráli jsme špatně - pohybem jsme nestíhali soupeře, a ten nás přehrával. Vyústěním byl naprosto zbytečný gól v naší síti po několikanásobném nedůrazu v souboji. V závěru jsme se snažili vyrovnat, ale Pláča ve velké šanci nedal. Nutno ale říct, že prohra byla naprosto zasloužená - hráli jsme těžkou bídu.
Museli jsme tak v posledním zápase skupiny fandit Waldperlachu, aby obral o body Liestal a my se tak dostali do nedělní skupiny o 1. až 6. místo. Červení Švýcaři ale dotáhli zápas k výhře 1:0, a tak nastala zajímavá situace, když jsme se s tímto týmem dělili se 4 body, skóre 1:1 a nerozhodným vzájemným zápasem o 2. a 3. místo. Polovina organizátorů neuměla anglicky a druhá polovina nevěděla, co s nastalou situací, a tak jsme řešení odložili na večer a vydali se fandit týmu U17. Přišli jsme právě včas - naši se málem poprali. :)
Na trenérskou párty, která se konala večer, jsme neměli síly - vyrazili jsme radši na výběh k jezeru, s cílem dát si báčko. Asty poslal nadýchaným lobánkem míč do jezera, naštěstí však ve svém středu máme otužilce Strnyho, který na sebe vzal úlohu spasitele a míč vylovil. Kdo si může říct, že se vykoupal v Bodamském jezeře? Kluci si večer určili pořadí penaltových exekutorů na ranní rozstřel o postup do finálové skupiny a po kulturní pěvecké vložce v podání trenérů se šlo spát.
Vstávalo se opět ukrutně brzo a v 8:30 se všichni neratovičtí fotbalisté sešli, aby fandili našim klukům v penaltovém rozstřelu. Ten jsme bohužel prohráli, a tak jediným týmem, který postoupil do bojů o medaile, byla naše devatenáctka. My jsme tedy byli v bojích o 7. - 12. místo, které probíhaly ve tříčlenné skupině. Německý tým JFG Rangau nás sfouknul jak svíčku - navázali jsme na špatné poslední výkony a po zásluze jsme prohráli 0:3.
Do dalšího zápasu jsme nechali odpočívat Ádu s Janisem, kteří hráli i za U19, a naopak jsme doplnili tým Kárňasem se Šíšou. Nastoupili jsme proti francouzskému AS Canton Vert, který dosud všechny své zápasy prohrál, což se ovšem po našem dalším bídném výkonu změnilo a prohra 0:1 s velmi slabým soupeřem znamenala závěrečný boj o poslední místo. V něm jsme narazili opět na tým, který jsme už dokázali porazit v základní skupině a i podruhé jsme dokázali zvítězit po gólech Pláči a Váši z penalty 2:0. Alespoň v posledním zápase jsme si tak trochu spravili náladu. Ve zbytku dne jsme se vydali fandit týmu U19, který nakonec vybojoval bronz, a tak jsme mohli s dobrou náladou čekat na vyhlášení vítězů. To bylo v chladném počasí velmi zdlouhavé, ale vytrvali jsme a odnesli jsme si památeční medaile.
Celkově účast na turnaji hodnotím velmi kladně - kluci si vyzkoušeli hru pod tlakem, která nám vůbec nejde, setkali se s kvalitními fotbalovými soupeři a hlavně s hrou ve vysokém tempu. Tu jsme bohužel dokázali udržet pouze úvodní zápas a půl a potom byla naše hra velmi slabá, čemuž odpovídá i konečné umístění. Hlavně jsme ale utužili partu - zejména po zpáteční cestě domů mikrobusem, kterou jsme si jako nejhorší neratovický tým turnaje vysloužili, pocvičili si komunikaci v cizím jazyku, užili si spoustu srandy a poznali své spoluhráče z jiných věkových kategorií. Za mě určitě povedená akce...a příště přidáme i dobrý výsledek :)