FC Velim - FK Neratovice-Byškovice 2:1 (2:1)
Tentokrát nám to do karet nehrálo... Sešli jsme se v 14:30 na hřišti, přesně podle plánu. Někteří podle zlostného výrazu ve tváři pana řidiče dorazili s předstihem a ohrožovali jeho nablýskaný stroj v rámci předzápasové rozcvičky přesně mířenými ranami míčem. Obě kategorie nafasovaly bílé dresy, což vyvolalo menší vzpouru, tu se ale podařilo zažehnat, a tak jsme se mohli v klidu nalodit. Akorát Sklenyho se při pohledu na bílé barvy zmocnila nevolnost a musel náš tým opustit. Mladší byli přítomni přesně dle dodaného seznamu a při hlášení prokázali takřka vojenskou disciplínu. Zejména "zde přítomen" od Matyho bylo ukázkové! Mé bystré vysokoškolské znalosti matematiky však odhalily v počtu starších žáků dvě trhlinky, které byly brzy identifikovány jako Asty s Urbym, kteří dorazili ve 14:40. V ruce krokety a kebab s tatarkou. Pan řidič předvedl start jako Roman Šebrle v dobách své největší slávy a zkušeně jim zamezil přístupu do autobusu řka, že se nejedná o žádný jídelní vůz. Urby tak svůj oběd musel zanechat napospas, neboť jsme již nemohli čekat, Asty si alespoň nacpal čtyři krokety do kapes, z čehož měl nelíčenou radost.
A tak jsme mohli vyjet. V Brandýse jsme špatně odbočili, a tak jsme si to kodrcali krásnou krajinou silnicemi třetí třídy směr Velim. Na dálnici čtyřkilometrová kolona, kterou chytré telefony našich hráčů odhalily, informace se však nedonesla na místo určení, a tak jsme stáli, přičemž nám Maty v pětiminutových intervalech oznamoval, že se počůrá. Když mu ale kluci našli wifinu, už jsme o něm neslyšeli... Tréňa, známý ajťák, dokázal s významným přispěním mužstva vytvořit na Marťasovu telefonu zápis a v 16:22 jsme byli jak na koni ve Velimi. A uvedli jsme se skvěle! Kárňas pozvracel první strom, který mu stál v cestě. Na pětiminutovou rozcvičku jsme pro jistotu zapomněli míče v kabině, a tak se šlo bez jediného kopnutí do míče na věc. Já nafasoval praporek a na lavičku se postavil předseda.
A zápasová rozcvička nám začala zostra, když jsme se prvních 10 minut prakticky nedostali za půlku. Stav 1:0 pro nás byl milosrdný a soupeř s ním byl evidentně taky spokojen, takže nám nechal čas na rozkoukání. Dobré šance jsme měli po špatných odkopech domácího brankáře a také po průnicích z obou stran. Finální přihrávka nebo střela se ale nedařila. Až po 20 minutách hry se po rohu odrazil míč k Astymu, který ho neuvěřitelně z první trefil levačkou do šibenice. Za chvíli jsme ale znovu prohrávali, když pěknou akci předvedl soupeřův kapitán, nasypal míč před bránu a Makoš neměl se zakončením do vlastní branky nejmenší problém. Vyrovnat ještě mohl těsně před půlí Asty, který se řítil po rohu soupeře do nadějného brejku 1 na 3. Podle očekávání nedal tento náš Maradona obráncům šanci a jeho bodýlko skončilo až na břevně.
Pláču jsme zatavili, a tak se do druhé půle dostal opět Šíša. Cíl byl jasný: zvítězit. Začátek druhé půle byl ale poněkud opatrnější, obrana soupeře si dávala na naše rychlé útoky pozor. Zhruba po 10 minutách jsme ale předvedli hezkou akci, kdy (někdo?) vysunul Ádu, jehož rychlost evidentně domácího brankáře překvapila a našeho kapitána nemilosrdně zkosil. Hned po odpískání penalty se všichni naši hráči začali nenápadně ploužit směrem od penaltového puntíku, nakonec se ale odvážlivec v podobě Zdíši našel. Po důkladném postavení míče poslal šourák po zemi vedle a navíc na stranu, kam šel brankář, a my jsme se mohli stáhnout zpět do obranných pozic. Odteď už to začalo být zajímavější - nejdřív měl soupeř za minutu 4 velké šance, když se po čtyřech Urbyho odkopech hnal úplně stejně do naší otevřené obrany. My jsme se tlačili do útoku, místo centrů a průniků ze stran, které dělaly soupeřově obraně problémy už v první půli, jsme ale volili prostrkávačky středem, které nám soupeřovi obránci pravidelně chytali a vyráželi do naší otevřené obrany. V jedné takové situaci si Janis ukázkově poradil s brejkem 2 na 1. Soupeř měl i další nadějné protiútoky, které mohly skončit brankou, jelikož Makoš už nestíhal ani faulovat útočníky soupeře, a tak naše naděje držel nad vodou Marťas několika skvělými zákroky. Vyrovnat jsme mohli 2 minuty před koncem, když do vápna pronikl Šíša a přihrál pod sebe volnému Strnymu, který z nějakých 7 metrů vystřelil pod břevno, ovšem do míst, kde stál připravený brankář. Následná dorážka Zdíši šla mimo, a tak jsme prohráli.
Myslím ale, že oba týmy na nádherném hřišti a za pěkného počasí předvedly slušný fotbal úrovně krajského přeboru. Před cestou domů pan řidič preventivně profackoval Janise, který se opovážil otevřít ventilačku. Veškerá elektronika autobusu byla po tomto hrůzném činu našeho nezodpovědného hráče v ohrožení, se štěstím se ale podařilo nastartovat a vyrazili jsme. Po preventivní zastávce v Čelákovicích, při které nám pan řidič vysvětlil, že v jeho autobuse se řvát nebude (ačkoli myslím, že Jaromír Nohavica by byl z Kozla v podání našeho pěveckého sboru pod vedením Janise nadšen), jsme po deváté dorazili v pořádku (ale bez bodu) zpět do Neratovic. Pro příště by ale možná stálo za zvážení investovat alespoň část energie ušetřené na zpěv, do svého výkonu na hřišti.
Byl to dlouhý a ne úplně úspěšný den, ale když fotbal miluješ, není co řešit! :)