FK Admira Praha 02 - FK Neratovice-Byškovice 7:0 (3:0)
Zřejmě nejtěžší plánovaný soupeř zimní přípravy na nás čekal netradičně v sobotu. Výkop utkání byl stanoven na pravé poledne a my jsme tentokrát měli trochu problémy se sestavou (a to nejen z důvodů zdravotních - jedna nejmenovaná posila totiž na místo utkání dorazila ve správný čas, ale až o den později :)). Nakonec jsme byli se soupeřem věkově vyrovnaní a nic nebránilo tomu, abychom potvrdili svou výhru 7:3 z podzimního utkání.
Javůrek (55' Krejčí)
Brdlík Jašurek (Plaček) Janatka Zahradníček
Astaloš Škoda Jindřich Tichý
Kasal
Plaček (Miřatský)
Bohužel nás utkání nezastihlo v dobrém rozpoložení a kromě absencí nás trápily i další zdravotní problémy. Snad se dáme co nejrychleji dohromady, první mistrák v Čelákovicích se nezadržitelně blíží. Ať je to jak chce, narazili jsme dnes na soupeře, který byl výrazně nad naše možnosti. Předčil nás fyzicky (rozdíl v rychlosti a úspěšnosti v osobních soubojích tu sice byl, ale rozhodně ne nijak hrozivý), zejména ale technicky (přesností a zejména rychlostí práce s míčem) a takticky (postavení hráčů, organizované napadání a pěkné náběhy) a naprosto zaslouženě výrazným rozdílem vyhrál. Navíc o tom, že v naší síti skončilo "jen" 7 míčů, rozhodly výborné zákroky obou našich brankářů a zejména střelecká nemohoucnost domácích. O obrazu hry hodně vypovídá fakt, že my jsme se k ohrožení soupeřovy branky dostali za celý zápas jedinkrát, a to prostřednictvím Astyho úniku v prvním poločase. Ten bohužel nebyl úspěšně zakončen, a tak končíme zápas bez vstřelené branky.
Bohužel zápas s tímto soupeřem nepřišel ve vhodnou dobu. V průběhu minulých 2 týdnů jsme trénink zaměřili velkou měrou na vylepšení našeho často žalostného zakončení, ke kterému jsme se ale dnes prakticky vůbec nedostali a nemohli tak posoudit, nakolik se v této činnosti zlepšujeme. Klukům rozhodně nemůžeme upřít snahu a bojovnost, mrzí nás ale, že tato snaha končila u každého jednotlivce zvlášť. Od začátku utkání bylo patrné, že nebojujeme jako tým - i přestože jsme 25 minut s větším či menším štěstím odolávali, na hřišti nebyl patrný ani náznak komunikace či povzbuzení k další práci. Celkový obraz hry tak vůbec nepůsobil jako statečné odolávání kvalitnějšímu soupeři, ale spíše pouze jako čekání na gól v naší síti. To je tedy první věc, kterou musíme velmi rychle změnit!
Tou další je samozřejmě kvalita a rychlost práce s míčem - zejména musíme výrazně omezit počet dotyků a zlepšit přesnost přihrávky. Zároveň je třeba také vnímat dění kolem sebe a na základě toho zvolit vhodné řešení. A samozřejmě, některé věci jdou i zautomatizovat. Když už jsme totiž míč s vypětím všech sil konečně vybojovali, naše akce obvykle měly schéma: 1) klička napadajícímu soupeři (často úspěšná), 2a) nepřesná přihrávka a zoufalý návrat do předem připravených pozic nebo 2b) neúspěšný pokus o druhou kličku a zoufalý návrat do předem připravených pozic nebo 2c) odkop obránce na nepřipraveného útočníka/záložníka/úplně na nikoho a zoufalý návrat do předem připravených pozic. :) Opravdu nepamatuji, že bychom předvedli více než 4 přihrávky v řadě. Zde nám může být velkou motivací hra soupeře, který předváděl s míčem opravdu pěkné věci a na jeho kombinace na 1 dotyk či na přenášení hry, se dívalo velmi pěkně. Zároveň bych ale chtěl zdůraznit, že jsem přesvědčen o tom, že je v našich společných silách udělat ve zbývajících 3 týdnech na tomto poli velký pokrok a prezentovat se v mistrovských zápasech pěkným fotbalem, který má hlavu a patu!
Pro nás šlo o velmi přínosný zápas, který odhalil v plné nahotě všechny nedostatky (a i některé přednosti), které náš tým má. Zejména ale všichni hráči viděli, ve kterých činnostech nejvíc zaostávají, což bude doufám výborným impulsem k další tréninkové práci!