Poslední víkend...
Na ten úplně poslední víkend v sezóně jsme měli naplánovaný poměrně náročný program... už v pátek jsme se sešli na hlavním hřišti, abychom si zhruba v 55 stupních zahráli bosou ligu. Ačkoli Makoš soustavně počítal pouze každý třetí gól mého týmu (zřejmě tak reagoval na křivdu v podobě beztrestně nakopnuté holeně z 5. minuty utkání - nic tam totiž není, jenom kost a hrozně to bolí!), s přehledem jsme dotáhli utkání k vítěznému konci a já tušil povedený víkend. Připojil se k nám už i Jéža, který se ke klukům vrací z Dukly...
V sobotu ráno jsme se sešli v Praze a dali jsme si partičku fotbalgolfu. Potupou pro celý trenérský tým bylo vítězství Strnyho, jehož 79 kopů opravdu nemělo konkurenci. Já jsem neměl šanci, jelikož hřiště bylo pro leváky evidentně nevýhodné a kromě toho foukal silný boční vítr. :) Jen z toho důvodu jsem těsně prohrál se Šonym (o 7 ran). Připsal jsem si však alespoň cenný skalp paní Šťovíčkové... Kluci se vydali ještě na druhé kolo hry, takže věřím, že je to alespoň trochu bavilo.
Následné koupání v Předboji ani v Kojeticích se nevydařilo. V Předboji jsme decentně hnuli žlučí místním rybářům, jejichž vidina úlovků před naším ječením mizela v nenávratnu. Následný přesun do Kojetic také nebyl úspěšný - tréňovo "z toho nezaprší" znělo sice přesvědčivě, nakonec ale mírně zapršelo. Vykoupali se tak nakonec pouze trenéři (před začátkem sezóny bychom to možná taky vzdali, jestli nás ale posledních 10 měsíců něčemu naučilo, byla to trpělivost) a dva hráči.
Následoval přesun zpět do Předboje, kde nás skvěle pohostili Ciolkovi, za což jim moc děkujeme! Čekala na nás spousta masa, dortů, zmrzlin a pití...a také přeháňkou správně nakropený trávník místního hřiště, který zažil v ideálním fotbalovém počasí nejeden ostrý skluz. Moje růžové plavky jsou prakticky na vyhození. :) Pití pokračovalo v dobrém tempu, a tak lze mluvit o štěstí, že se mé pingongové zápasy proti dravé mládeži odehrály ještě v časných hodinách. Udržel jsem si totiž neporazitelnost a zejména díky zkušenému zdržování a šesti prasátkům ve druhém setu jsem porazil i nebezpečného Škodyho. Paní Tichá nás naštěstí dostala ze spárů alkoholu zavčasu, a tak jsme mohli živit naději, že ráno budeme schopni se dostat na závěrečný turnaj do Bakova...
A neuvěřitelné se stalo skutkem - úderem deváté hodiny jsem skutečně dosáhl se svým strojem na dálnici 140 kilometrů v hodině a blížil se Bakovu. Zde už probíhaly první zápasy a základní skupinou jsme prošli hladce. Zejména v prvním zápase jsme ale prakticky nevyndavali hlavu z dlaní při pohledu na to, jak naši kluci dokázali obrovskou herní převahu dovést k přesvědčivému vítězství 2:1 nad Kosmonosy. Ve druhém zápase se ale kluci už naštěstí rozstříleli a nad Sportingem (bohužel, Lisabon to nebyl) Mladá Boleslav dokázali zvítězit 8:0. Semifinále proti domácímu Bakovu jsme po poněkud utrápenějším výkonu také zvládli, a tak došlo na předem očekávaný souboj o první místo proti Jablonci C. V něm jsme bohužel ukázali, že nejsme vítězné typy, brzy jsme nabrali vysoké manko a velikou snahou jsme si nakonec připsali alespoň čestný úspěch. Vynikající brankář soutěže tak po 117 minutách dostal svůj první a poslední gól na turnaji znamenající zmírnění naší prohry na 1:5. I tak jsme ale dostali krásný pohár a sladký dort.
Myslím, že zakončení sezóny se až na nepovedený poslední zápas vydařilo pěkně. Já jsem si to užil výborně. Děkujeme klukům za krásná trika, která budeme pyšně nosit a i za celou sezónu... i když to nebylo vždy růžové. Fotky z celého víkendu jsou k nalezení ZDE. Myslím, že mezi spoustou rozmazaných a neurčitých bude k nalezení i pár pěkných kusů. Jinak ještě pár dní sledujte tyhle stránky. Dám sem statistiky a v krátkosti (jak je mým dobrým zvykem) zhodnotím... :)
Tak to je zatím vše. Díky!
Karel Vlasák